Zpověď Italova | Ippolito Nievo

Ippolito Nievo,  Zpověď Italova, 1966, Odeon (přeložil Václav Čep) ISBN: 01-073-66

1. Stojí tato kniha za čtenářovu pozornost?

Ano — zejména pro čtenáře, který má rád romány, v nichž se osud jednotlivce stává zrcadlem dějin celé země. Zpověď Italova není pouze autobiografickým vyprávěním fiktivního hrdiny, ale rozsáhlou kronikou epochy, v níž se postupně rodí moderní italská identita.

Román sleduje život Carla Altovitiho od dětství až po stáří. Vypravěč, který se ohlíží za svým životem jako osmdesátiletý muž, prochází klíčovými historickými zlomy severní Itálie: pádem Benátské republiky roku 1797, napoleonskou érou, restaurací starých monarchií i revolucemi roku 1848. Osobní paměť se tak neustále prolíná s velkými dějinami.

Z tohoto hlediska patří Nievův román k těm knihám, které dokážou čtenáři zprostředkovat historickou zkušenost jedné generace nikoli prostřednictvím faktů, ale skrze životní příběh.

2. Čím si tuto pozornost zasluhuje?

Jednou z největších kvalit románu je způsob, jakým spojuje několik literárních rovin do jediného vyprávění. Zpověď Italova je zároveň románem vývojovým, historickým i memorialistickým. Carlo Altoviti vypráví svůj život jako osobní paměti, ale jeho zkušenost postupně odráží širší proměnu politického vědomí celé společnosti.

Nievo zde zachycuje dobu, kdy se starý svět severoitalských republik a aristokratických struktur rozpadá a na jeho místě se rodí nové národní vědomí. Zatímco na začátku románu je Carlo především Benátčanem, na konci svého života se začíná chápat jako Ital. Právě tento posun vyjadřuje slavná úvodní věta knihy: "Narodil jsem se Benátčanem a zemřu, dá-li Bůh, Italem."

Vedle politické linie má román ještě druhé centrum: postavu Pisany. Patří k nejživějším ženským postavám italské literatury devatenáctého století. Pisana je pravým opakem pokorné Lucie ze Snoubenci od Alessandro Manzoni. Není ideálem ctnosti, ale postavou plnou rozporů – vášnivou, hrdou, někdy krutou, jindy velkorysou. Právě tato ambivalence činí její charakter mimořádně živým.

Román je zároveň plný vypravěčské energie. Nievo píše s radostí z příběhu: děj se pohybuje mezi dobrodružnými epizodami, politickými intrikami i intimními momenty osobního života. Navzdory své délce – téměř osm set stran – se text čte s překvapivou lehkostí.

3. Jakému typu čtenáře je tato próza určena?

Zpověď Italova ocení především čtenář, který má rád velké romány devatenáctého století, v nichž se osobní příběh prolíná s dějinami. Kniha může zaujmout milovníky historické prózy, ale také čtenáře, kteří se zajímají o vznik moderních národních identit v Evropě.

Zároveň jde o román pro ty, kteří mají trpělivost s dlouhým vyprávěním. Nievo staví na tradici velkého evropského románu, blízké autorům jako Walter Scott nebo Stendhal. Vyprávění se rozvíjí široce a postupně, jako kronika života i epochy.

Při četbě je navíc těžké zapomenout na skutečnost, že autor románu byl mimořádně mladý. Nievo začal knihu psát ve čtyřiadvaceti letech a zemřel ve třiceti při ztroskotání parníku Ercole. Zpověď Italova tak působí i jako svědectví o talentu, který byl přerušen příliš brzy — a o generaci, která chtěla svou literaturou zachytit okamžik, kdy se z rodící Itálie stává národ.

Více na: Zpověď Italova | Román o zrodu národa a paměti jednoho života