Naruby | Joris Karl-Huysmens
Odeon, 1979, přeložil: Jiří Pechar
1. Stojí tato kniha za čtenářovu pozornost?
Ano — ale jen pro určitý typ čtenáře. Naruby není román v běžném slova smyslu. Nemá klasický děj, dramatickou zápletku ani vývoj postav, jak jej známe z realistické prózy 19. století. Mnoho čtenářů se bez něj obejde — a mnozí z těch, kteří jej vezmou do ruky, jej nedočtou. Jde o jednu z těch knih, které radikálně proměňují představu o tom, co může román být. Huysmans zde opouští naturalistickou metodu svých raných děl a vytváří text, který se obrací "naruby" — od vnější reality k uzavřenému světu vědomí.
2. Čím si tuto pozornost zasluhuje?
Hlavní postavou románu je des Esseintes, aristokrat, který se znechucen společností uchyluje do izolace a vytváří si vlastní umělý svět. Tento svět je složen z knih, obrazů, parfémů, drahých kamenů, exotických rostlin i rafinovaných smyslových zážitků. Děj románu tak není tvořen událostmi, ale řetězcem vjemů, úvah a estetických experimentů.
Huysmans zde vytváří jakýsi katalog dekadentní citlivosti. Des Esseintes odmítá přirozenost a hledá krásu v umělosti, výstřednosti a extrému. Příroda je pro něj nedokonalá; teprve lidské umění ji může překonat. Tento postoj činí z románu manifest estetiky dekadence.
Zvláštní síla knihy spočívá v jejím jazyce a stylu. Text je bohatý, smyslový, někdy až přetížený. Huysmans se zastavuje u detailů, rozvíjí dlouhé popisy a vytváří atmosféru, která je zároveň fascinující i tíživá. Čtenář má pocit, že vstupuje do uzavřeného prostoru, v němž se estetika postupně mění v posedlost. Naruby je spíše literárním experimentem — pokusem zachytit svět, v němž se život zcela podřizuje umění.
3. Jakému typu čtenáře je tato próza určena?
Kniha osloví především čtenáře se zájmem o literaturu konce 19. století, o dekadenci a o texty, které překračují hranice tradičního vyprávění. V literárních dějinách má bezpochyby své právoplatné místo, neboť radikálním omezením děje měl román Naruby zásadní vliv na vývoj moderní prózy.
Huysmans svými kritickými soudy o autorech, jako jsou Charles Baudelaire, Tristan Corbière, Stéphane Mallarmé, Arthur Rimbaud či Paul Verlaine, přispěl také k jejich pozdějšímu pochopení, uznání a k jejich začlenění do kánonu moderní poezie. K románu ostatně odkazuje i Oscar Wilde, když jej v Obrazu Doriana Graye nepřímo evokuje jako "žlutou knihu", která zásadně promění hrdinovo vnímání světa — knihu, jež není ani tak příběhem, jako spíše návodem k životu chápanému jako estetický experiment. Na Des Esseinta si vzpomeneme i při četbě románu Pěna dní Borise Viana, když prostřednictvím hry na piano míchá Colin koktejl svému příteli.
Naruby ocení čtenář, který je ochoten přijmout román bez tradičního děje, vystavěný na náladě, stylu a myšlenkách. Je to kniha pro čtenáře trpělivého, citlivého k jazyku a otevřeného literárnímu experimentu.
Naruby je román, který se obrací proti své době — a zároveň ji s mimořádnou přesností vystihuje. Je to kniha o únavě z reality, o hledání úniku v estetice a o nebezpečí světa uzavřeného sám do sebe.
Mohlo by vás zajímat: Naruby: naturalismus obrácený naruby