Výpisky | Italova zpověď 

📍 dočteno 3. 3. 2026

"... člověk je vždycky v neprávu, když chce zůstat tvrdošíjně moudrým a když chce jednat podle pravidel rozumu, zatímco ostatní lidé jsou blázni a jednají podle hnutí svého bláznovství."

"Rakovina podobných mravů pod lesklým pozlátkem naší civilizace je jedinou příčinou, proč se vůle změnila ve ctižádost, činy ve slova a slova v prázdné řeči ; a že věda se změnila v touhu po zisku, svornost se stala něčím nemožným, svědomí že je na prodej a život se proměnil v nudné a hnusné vegetování."

"Dnes je na světě mnoho něžných dívek a půvabných mladíků, jejichž všecka touha je obrácena k hmotným požitkům; jejich jediným cílem je pohodlí, radovánky a okázalá nádhera ; jedinou starostí peníze, které jim mají zaručit trvalé a skvělé uspokojení jejich vášní; a dokonce i duch hledá svou potravu jen proto, aby se mohl blýsknout před očima lidí a aby se zbavil nepříjemného studu. Mysl takový lidí ostatně nezná radostí, o kterých by se dalo říci, že jsou skutečnými radostmi ducha."

"Ctěte minulost a připravujte cestu budoucnosti; ale žijte v přítomnosti s pokorou a neúnavnou činností člověka, který cítí vlastní bezmocnost a zároveň potřebu najít nějakou ctnost."

"Národ, který může čerpat sílu z velkých památníků, nikdy úplně nezahyne; a jestliže umírá, povstane k životu ještě plnějšímu a silnějšímu."

"Povaha je tou vnitřní silou, která určuje hodnotu věcí vnějších ; jedinec vidí podle své povahy v životě buď zahálku, nebo rozkoš, seběobětování a boj nebo něco, co se vzpírá hodnocení. Kdo se zmýlí ve svém posuzování života, ten buď musí svému omylu uvěřit nebo je mu souzeno odpykat svou slepotu zoufáním nad životem. A kdo vidí v životě jen příležitost k rozkoši, ten se přesvědčí v okamžiku odchodu, že se zmýlil."

"(...láska); cit tak mnohotvárný, který v sobě zahrnuje nejčistší vrcholy duše a nejnižší hnutí těla, cit, který dovede strhnout duši do hlubin těla a povznésti tělo do výšin duše, cit, který dovede jednou obojí ztavit ve vytržení takřka božské a jindy zase křeč vskutku zvířecí, by potřeboval alespoň dvacet jmen zvláštních s ne jedno obecné, (...)"

"Člověk je tak svázán s dobou, v níž žije, že nemůže zkoumat své srdce a nevšímat si zároveň aspoň slupky celé generace, která jej obklopuje."

"Ale zatím se na mne nezlobte, že vám ukazuji ten starý svět, který ještě na konci minulého století utrácel svůj čas v bezstarostných dětinských hrách, dokud jej neobnovil v duchu i těle magický dech francouzské revoluce."

"Jen si všimněte, jak je všecko podivně zamotáno. Kdo má ruce, nemá mozek ; kdo má mozek, nemá srdce ; a kdo má srdce i mozek, ten nemá moc."

"Paměti, paměti, jaká je tvá podstata? Jsi naše trápení a naše útěcha, jsi naším tyranem, požíráš naše dni, hodinu po hodině, minutu po minutě a pak nám ještě vracíš okamžik, jako symbol věčnosti. Všecko nám bereš a všecko zase vracíš ; všecko ničíš a všecko uchováváš ; mluvíš živým o mrtvých a pohřbeným o životě!"

"(...) ; láska je však andělským vějířem v rukou člověka dobrého, ale když ji popadne do spárů zloba a pýcha, pak se z ní stane pekelná pochodeň."

"Vláda pudu zabíjí cudnost duše, která se zrodí z rozumu a ze svědomí."

"(...) nevěrectví vede k materialismu, k epikurejskému skepticismu, k popření svědomí, k anarchii vášní a k zvířecímu životu se všemi jeho nízkými důsledky."

"Sláva má cenu jenom tehdy, když máme vlast ; a važ si štěstí a bohatství jenom tehdy, jsou-li zajištěny svobodou a spravedlností."

"Takřka s mlékem mi naočkovali trpělivost, strach a skoro bych řekl i pokrytectví, tři hlavní hříchy žebráků. Moje povaha, změkčena bázní, hledala jen záminky, aby se mohla sklonit před pány a poslouchat. Tehdy jsem poznal všecka nebezpečí , která pramení z toho, že se člověk nechá vláčet cizími názory a cizími láskami ; poprvé jsem rozhodl, že budu sebou, jenom sebou."

"Rozum není vždycky pohotově, aby táhl na opačnou stranu než pud ; někdy je nevědomým spoluviníkem, někdy nás také zlomyslně řadí na stranu silnějšího : pak si o sobě myslíme, že jsme silní a dopouštíme se ničemností, které si zasluhují tím většího pohrdání, čím míň se o nich ví a čím jsou bezpečnější před odsudkem světa."

"... z ďáblovy mouky není dobrý chléb."

"Odpouštíme chyby, to je pravda, když se dají odpustit; ale nazýváme je vinou. Jestliže je svazujeme do stejné kytice se zásluhami, pak se úplně ztrácí pojem míry."

"Bonaparte naložil s Benátkami jako s milenkou, která chápe lásku jako otroctví a líbá ruku člověka, který jí tluče. Zpočátku si jí nevšímal, potom ji potupil, pak ji se škodolibou radostí podváděl a dělal si z ní blázny a nakonec ji strhl na zem, pošlapal ji jako couru a řekl jí s výsměchem: "Jdi, hledej si jiného pána!""

📍 s. 578  📅 2. 3. 2026

Carlino, revoluce nám přinesla prozatím víc zlého než dobrého. Velmi se bojím, že za několik let všude pyšně a pevně zasedne šlechta peněz, která bude vzbuzovat touhu po šlechtě rodem. (...) jestliže však lidé prohlédli marnost práv, která se opírala pouze o zásluhy dědů a pradědů, pak jistě rychleji poznají nestvůrnost moci, která se neopírá o žádnou zásluhu přítomnou ani minulou, nýbrž pouze o právo peněz, jež splývá v jedno s právem násilí. Kdo má peníze, ať si je má, ať je utrácí a využívá jich; dobrá, ale nikdy nespolknu, že by si někdo mohl za peníze koupit vážnost, která má pramenit pouze z vědění a ctnosti. 

podíval jsem se okolo sebe a zjistil jsem, že už nejsem svým pánem; že má práce má smysl jenom jako kolečko v soukolíjiných prací, které se provádí nade mnou a pode mnou za víření bubnu.

📍 s. 543   📅 1. 3. 2026

mám ve zvyku přítomnost jen vzpomínkami na minulost

📍 s.530   📅 28. 2. 2026

📍 s. 494   📅 26. 2. 2026

Ten den byl vskutku velkým dnem a zasluhuje si, aby na něj italští potomci vzpomínali s úctou. Znamenal prvé znovuzrození národního života a národní myšlenky: Napoleon, kterému jsem tehdy věřil a jemuž jsem později přestal důvěřovat, bude mít vždycky nárok na část mé vděčnosti, protože to vzkříšení v našich dějinách urychlil. (...) Byl to prolhaný, nespravedlivý tyran, ale přišel v pravý čas.