John Steinbeck, Hrozny hněvu | Román vyhnanství

Po úspěchu novely O myších a lidech se Steinbeck vydává na cestu do Oklahomy. Vydal se sbírat materiál na svou novou knihu, připojil se ke skupině kočovných dělníků, vyhoštěnců z rodné půdy, žil s nimi v nouzových táborech a pracoval s nimi. Z těchto zkušeností se zrodilo jedno z jeho stěžejních děl, Hrozny hněvu (The Grapes of Wrath, 1939).  

Srdcem tohoto díla protéká žal;  žal nad osudy pachtýřů, jejichž životy jsou neodmyslitelně spjaty s půdou, kterou obdělávají. Tito muži a ženy, jež znali každý kousek své země, ji milovali a proměňovali pot své tvrdé práce v chléb pro své rodiny, se stávají oběťmi krutého osudu. Jejich pouto s půdou, silné jako pupeční šňůra, je násilně přetrženo rukama bezcitných velkých pozemkových vlastníků a bank, pro které je země pouze studeným zdrojem zisku, nekonečným polem pro jejich chamtivost.

Tato tragédie se neodehrává jen na polích Oklahomy či Kalifornie, ale odráží se i v zrcadle současnosti, kde malí obchodníci padají pod koly nadnárodních korporací a agrofertů, kteří bez mrknutí oka pohlcují vše, co jim stojí v cestě. Pachtýři, ti zapomenutí hrdinové půdy, jsou nuceni čelit nejtemnějším nocím bezdomovectví, opuštěni a zrazeni systémem, který by je měl chránit.

A tak, srdce plná naděje a kapsy prázdné, se rodiny vydávají na dlouhou a nebezpečnou cestu za slibem lepšího života, který se rozplývá jako pouhá fatamorgána na obzoru. Cestou se setkávají s tisíci dalšími, jejichž sny byly také rozdrceny pod koly neúprosného osudu. Společně tvoří proud zoufalství a odhodlání, který se valí přes zemi, hledaje útočiště, které se zdá být stále vzdálenější.

V Kalifornii, zemi zaslíbené, je jejich naděje setřena brutální realitou. Práce, ta vzácná komodita, je zdrojem nového utrpení, když mzdy klesají na almužnu, protože hlad je nejlepší vyjednavač. Dávky hladových nomádů, žebrajících o práci, o jídlo, o kousek lidskosti, jsou přijímány s nevraživostí a strachem. Místní obyvatelé, zbraně v rukou, jsou připraveni bránit své, i když to znamená obrátit se proti těm, kteří jsou v největší nouzi.

A pak, v nejtemnější hodině, Steinbeck maluje obraz tak drásavý, že se zdá být téměř neskutečný: tuny brambor vyhozené do řeky, pomeranče zalité benzínem a zapálené, zatímco vyhladovělé davy jsou drženy na uzdě policejními gardami, nedovolujícími jim dokonce zachránit zbytky jídla. Je to obraz společnosti, která se zbláznila, světa, kde plýtvání a chamtivost jdou ruku v ruce, zatímco lidskost a soucit jsou považovány za slabost.

Steinbeckův román "Hrozny hněvu" nejsou jen příběhem jedné rodiny nebo dokonce jedné éry. Jsou výkřikem proti nespravedlnosti, chamtivosti a bezcitnosti, které se mohou objevit kdykoli, když lidé zapomenou, že jsme všichni součástí téže země, téže lidskosti. Jsou připomínkou, že v boji za lepší svět musíme najít sílu nejen přežít, ale i soucítit, pomáhat si navzájem a nikdy neztratit naději.

Hrozny hněvu, Alpress 2007, ISBN: 80-7218-832-1