Ernesto | Umberto Saba

Umberto Saba, Ernesto, Einaudi 2014, ISBN‏ : ‎ 978-8858417287

1. Stojí tato kniha za čtenářovu pozornost?

Ano — pokud si ji opatříte v italštině nebo v jiném jazyce, v češtině zatím nevyšel. A obecně si zaslouží pozornost jen jistého typu čtenáře. Ernesto je taková malá lahůdka italské prózy konce 19. století, jak ji po mnoha letech s jemnou ironií a něhou zhmotnil básník, Umberto Saba. Nejde o román, bez něhož by čtenář nemohl žít; rozhodně nepatří do knihovničky každého čtenáře. A přece stojí za to.

Pro svou křehkost a niterný tón. Své kouzlo mu dodává i jeho nedokončenost. Saba v něm nevypráví ucelený příběh s výraznou zápletkou, vrací se k okamžiku, kdy se v mladém člověku začíná probouzet vědomí sebe sama – první touhy, první zmatky a první bolestná poznání. Starý básník zde pohlíží s nadhledem na sebe v sedmnácti letech a pokouší se zachytit přirozený proces dospívání bez patosu a bez moralizování, s lehkostí a jemným porozuměním.

Ernesto tak působí jako drobný, téměř průsvitný text, který se čte rychle a po jehož dočtení v paměti zůstane vzpomínka na malé, poetické dílko, v němž Saba i k homoerotickým motivům přistupuje tak prostě a přirozeně, že nabývají až symbolického významu.

2. Čím si tuto pozornost zasluhuje?

Román je pozoruhodný především tím, s jakou jemností a nesenzačností zachycuje psychiku dospívajícího chlapce. Téma prvních erotických zkušeností, včetně homosexuálních, zde není podáno ani skandálně, ani moralistně. Saba nehodnotí a nesoudí; do středu textu staví nevinnost, citlivost a hlubokou potřebu náklonnosti.

Ernesto je obyčejný chlapec, chce porozumět sobě i světu a zůstat přitom pravdivý. Díky tomu například rozhovor s matkou patří k nejsilnějším místům celé knihy. Není to jen střet přísné rodičovské autority s provinilým synem, ale i okamžik, v němž díky synově pravdivosti najde matka pro svého syna pochopení, soucit a příležitost k novému začátku. 

Zajímavá je i samotná stavba "románu". Děj je prostý: Ernesto se setkává s několika postavami, které se postupně stávají součástí jeho zasvěcení do života. Tyto epizody však nejsou náhodné. Každá z nich představuje jednu z iniciací, jimiž dospívající člověk prochází na cestě k sobě samému. Touha po životě, po lásce a po zkušenosti se zde neustále střetává s hranicemi, zákazy a bolestí.

Zvláštní kvalitu má také jazyk knihy. Saba pracuje s napětím mezi spisovnou italštinou a terstským dialektem. Dialekt vnáší bezprostřednost každodenní řeči a zároveň vytváří jemnou hudebnost textu. I v próze tak zůstává Saba básníkem: vyprávění je prosté, lehké a místy téměř průzračné, ale zároveň přesné a citově nasycené.

3. Jakému typu čtenáře je tato próza určena?

Ernesto ocení především čtenář, který nehledá rozsáhlý děj ani psychologické drama vystavěné na velkých efektech, ale spíše jemnou, intimní báseň v próze o dospívání v básníka. Jedná se o autobiograficky laděnou prózu odehrávající se v Terstu na samém konci 19. století, v níž se význam rodí z drobných gest, nálad a vnitřních posunů.

Určitě by našla své čtenáře i v řadách LGBT komunity.

Není to román pro každého. Kdo však přijme jeho křehkost, nehotovost a tichý tón, objeví v něm jedno z nejzvláštnějších a nejdojemnějších děl italské literatury dvacátého století.