Příběh v historii Elsy Morante

Příběh v historii patří mezi zásadní díla italské literatury 20. století. Z přednášek italské literatury mi v paměti zůstalo jen torzo: druhá světová válka, nějaká Ida, a prudká polemika, která se nad knihou rozpoutala hned po vydání. Část kritiků byla připravena přijmout román do kánonu, jiní jej odmítali jako patetický, subjektivně zkreslený bestseller.

A bestseller to skutečně byl. Na přání autorky vyšel v levné edici v nákladu sto tisíc kusů. Bez reklamní kampaně. Během několika měsíců se prodaly statisíce výtisků, během roku milion. Itálie četla příběh, který jí nastavoval zrcadlo – a možná právě proto byl tak nepohodlný. 

Na téměř sedmi stech stranách sledujeme život Idy Mancuso od dětství až do roku 1947.
Poloviční Židovka, plachá učitelka, matka dvou synů: Ninuzza, narozeného z manželství, a Useppeho, počatého při znásilnění německým vojákem.

Děj se odehrává ve fašistické Itálii, v Římě rozvráceném bombardováním a hladem. Každodennost se redukuje na obstarávání potravy. Oběd může znamenat vodu s bramborovými slupkami. Elektřina jde pár hodin denně. Domy se bortí. Muži, poblouznění propagandou, odcházejí umírat na východní frontu. 

Formálně je román vystavěn s až chladnou přesností: každá kapitola odpovídá jednomu roku a začíná syntézou světových a italských událostí příslušného roku.  Teprve poté Morante sestoupí k osudům svých postav. Je to volba formálně významová. Autorka odděluje "Historii" – s velkým H – od života těch, kdo ji nemohou ovlivnit. Čtenář ví víc než postavy. Vidí souvislosti, které ony nevidí. A právě v této asymetrii vzniká tragika románu.

Morante detailně ukazuje, co znamená být vydán napospas silám, jež přesahují jednotlivce. Dějiny zde nejsou vznešeným dramatem národů, ale dramatem odehrávajícím se v kuchyni, ložnici a v zaměstnání Idy Mancuso. 

Morante byla obviňována z patosu. Ano, román je emocionální. Ano, je psán s evidentní účastí. Ale odmítnout jej jako "masovku" znamená přehlédnout jeho cíl: dát hlas těm, kdo jsou v dějinách pouhou poznámkou pod čarou. O tom, že většina lidí historii netvoří – pouze se ji snaží přežít

Příběh v historii, Odeon, 1990, přeložil Zdeněk Frýbort, 670 str.

Iscrizione di propaganda di guerra ("L'opera dei liberatori") su una casa di Roma distrutta dai bombardamenti Alleati, nel 1944.