Příběh v historii Elsy Morante

Příběh v historii, Odeon, 1990, přeložil Zdeněk Frýbort, 670 str. 

Příběh v historii patří mezi zásadní díla italské literatury 20. století. 

Z přednášek italské literatury mi v paměti zůstalo jen torzo: druhá světová válka, nějaká Ida, a prudká polemika, která se nad knihou rozpoutala hned po vydání. Část kritiků byla připravena přijmout román do kánonu, jiní jej odmítali jako patetický, subjektivně zkreslený bestseller.

A bestseller to skutečně byl. Na přání autorky vyšel v levné edici v nákladu sto tisíc kusů. Bez reklamní kampaně. Během několika měsíců se prodaly statisíce výtisků, během roku milion. Itálie četla příběh, který jí nastavoval zrcadlo – a možná právě proto byl tak nepohodlný.

Historie nahoře, život dole

Na téměř sedmi stech stranách sledujeme život Idy Mancuso od dětství až do roku 1947.
Poloviční Židovka, plachá učitelka, matka dvou synů: Ninuzza, narozeného z manželství, a Useppeho, počatého při znásilnění německým vojákem.

Děj se odehrává ve fašistické Itálii, v Římě rozvráceném bombardováním a hladem. Každodennost se redukuje na obstarávání potravy. Oběd může znamenat vodu s bramborovými slupkami. Elektřina jde pár hodin denně. Domy se bortí. Muži, poblouznění propagandou, odcházejí umírat na východní frontu.

Velké dějiny běží. A drtí.

Formálně je román vystavěn s až chladnou přesností: každá kapitola odpovídá jednomu roku a začíná syntézou světových a italských událostí příslušného roku.  Teprve poté Morante sestoupí k osudům svých postav.

Je to volba formálně významová. Autorka odděluje "Historii" – s velkým H – od života těch, kdo ji nemohou ovlivnit. Čtenář ví víc než postavy. Vidí souvislosti, které ony nevidí. A právě v této asymetrii vzniká tragika románu.

Morante detailně ukazuje, co znamená být vydán napospas silám, jež přesahují jednotlivce. Dějiny zde nejsou vznešeným dramatem národů, ale dramatem odehrávajícím se v kuchyni, ložnici a v zaměstnání Idy Mancuso. 

Patos, nebo pravda?

Morante byla obviňována z patosu. Ano, román je emocionální. Ano, je psán s evidentní účastí. Ale odmítnout jej jako "masovku" znamená přehlédnout jeho cíl: dát hlas těm, kdo jsou v dějinách pouhou poznámkou pod čarou.

Proč ten román "rozseká"?

O tom, že většina lidí historii netvoří – pouze se ji snaží přežít. 

Iscrizione di propaganda di guerra ("L'opera dei liberatori") su una casa di Roma distrutta dai bombardamenti Alleati, nel 1944.