Když čtení klade odpor

Někdy mám pocit, že skutečně dobré romány jsou ty, na které si čtenář musí zvyknout. Jsou to téměř vždy takové, které po nás nepožadují pouhé rozpoznání známých schémat. Chtějí proměnu tempa. Jejich jazyk není průhledným sklíčkem, nýbrž krasohledem, jemuž je třeba přivyknout. Pomalý rozjezd, zdrženlivé dávkování informací nebo naopak detailní popisy, nejistota v orientaci – to vše nemusí být nedostatek, ale promyšlená strategie. Takový román nás nutí zpomalit vlastní percepci, opustit komfort čtenářských návyků a znovu se učit číst.

Není to vždy selhání textu, pokud na prvních desítkách stránek cítíme odpor. Může jít o známku tření mezi naším očekáváním a jeho strukturou. Přicházíme vybaveni pamětí žánrů, zkušeností vyprávěcích modelů, rytmem současné komunikace. Text, který tento rytmus nenásleduje, ale narušuje, působí zpočátku cize. Musíme se aklimatizovat na jeho syntax, na jeho způsob vidění světa, na jeho tempo. A právě tato aklimatizace může být začátkem hlubší zkušenosti: náš horizont se rozšiřuje, protože jsme byli nuceni jej přehodnotit.

Romány, které nás "chytí" od první stránky, mohou být neméně výborné. Jen pracují jinak. Rezonují s již existujícími strukturami v našem vědomí. Jejich svět je do jisté míry předem obydlen – jazyk, kompozice i dramatická dynamika odpovídají tomu, co jsme si zvykli považovat za plynulé a přirozené. Čtení je intenzivní, ale pohybujeme se v prostoru, který je nám důvěrně známý. Text se do našeho horizontu hladce vejde a nevyžaduje zásadní korekci našich čtenářských návyků.

U románů, na které si musíme zvykat, je situace opačná: ne text vstupuje do našeho prostoru, ale my jsme nuceni vstoupit do jeho. Dochází k proměně čtenářské pozice. Smysl se neobjevuje okamžitě, ale sedimentuje. Vracíme se v paměti k předchozím pasážím, opravujeme své interpretace, postupně chápeme, proč bylo třeba onoho pomalého začátku. To, co se zpočátku jevilo jako zdržení, se ukáže být podmínkou přesnějšího vidění.

Možná tedy nejde o opozici mezi "dobrým" a "čtivým", ale o rozdíl mezi románem, který potvrzuje naše čtenářské návyky, a románem, který je proměňuje. Ten první nám poskytuje silný zážitek v rámci známého světa. Ten druhý nás vede k tomu, abychom si svět – i vlastní způsob čtení – znovu osvojili. A právě tato námaha, tato počáteční nejistota, může být tichým znamením literatury, která má ambici nejen vyprávět, ale také proměňovat.

Escher's Relativity ; Fair use (Old-50), https://en.wikipedia.org/w/index.php?curid=29612930