Arturův ostrov Elsy Morante

Nedávno jsem se tu rozplýval nad románem Příběh v historii Elsy Morante a dnes si dovolím upozornit na nový překlad jejího dalšího románu Arturův ostrov, který v roce 2022 vyšel u Arga. Nemohl jsem se dočkat překladu, takže jsem ho nejprve přelouskal v originále a včera jsem ho dorazil i v češtině. 

Ačkoliv tenhle román není tak strhující jako Příběh v historii, vůbec nelituji, že jsem ho přečetl v podstatě dvakrát téměř po sobě. Román sice nestrhne tak jako úděl Idy Mancuso, ale přesto uchvátí. Nemohl jsem se odtrhnout, ačkoliv pro mě četba tohoto románu byla díky jisté misogynii mužských postav takové hlazení proti srsti a teprve s odstupem několika dní jsem si začal uvědomovat, jak je ten román v podstatě krásný! 

Děj se odehrává na ostrůvku Procida a hlavní postavou je chlapec Arturo, jemuž matka zemřela při porodu a otec se doma zdržuje jen velmi zřídka a vždy jen na krátkou dobu. První roky života tak tráví Aruturo v rodinném domě – Domě mládenců – spolu se 14-ti letým Silvestrem, který se stane jeho chůvou, živí Artura kozím mlékem, naučí ho mluvit i číst. Arturovým domovem, oním Domem mládenců, je zchátralý, polorozpadlý a zarostlý zámek, jeho loďka na moři - Antilská torpédovka - je mu kolébkou, samota je mu matkou, knihy jsou mu otcem; a jedinou živou společnicí je mu fenka Imacoltella. 

Arturovo dětství se tak podobá životu mytologických postav. Artur, jehož jméno se odvozuje od nejjasnější hvězdy souhvězdí Pastýře, Arktur, odkojen kozím mlékem jak Romulus a Remus mlékem vlčice, žije na ostrově téměř život primitivních kmenů žijících někde v bukolických krajinách exotických ostrovů, a žije v přesvědčení, že jeho otec je velký cestovatel, dobrodruh a odvážný bojovník stejně jako hrdinové, o kterých čte v knihách. Vše se začne postupně měnit, komplikovat a dramatizovat, když je Arturovi 14 let a otec si přijede na Procidu v podstatě jen tak odložit svou novou manželku, Nunziatellu, o dva roky starší než je Artur. 

Nunzia, která záhy i otěhotní a porodí otci druhého syna, vnáší do Arturova života dosud nepoznané emoce a hluboké citové konflikty. Ty se ještě vystupňují zjištěním skutečné pravdy o svém otci, a to do té míry, že Artur zraněn tragickou srážkou s realitou opouští ostrov Procida a odchází do války. A tady s vyprávěním obsahu skončím, abych o román vzbudil zájem, ale čtenářovu zvědavost ponechal neukojenou. 

Arturův ostrov je taková velmi zvláštní forma vývojového románu. Else Morante se na příběhu přerodu opuštěného a citově deprivovaného chlapce v muže podle mě podařilo naprosto geniálně oživit a zhmotnit archetyp jedince, který po něčem, co bych nazval iniciace dospívání, prochází bolestivou a traumatickou individuací. A zvláštnost tohoto "vývojového" románu vytváří především přechod od Arturových, epicko-heorických, až mytologicky přímočarých představ ke komplikované a spletité realitě života. Na románu je patrné, že Morante se zajímala o Jungovu hlubinnou psychologii a řekl bych, že právě díky tomu jistému mytologicko-archetypálnímu rozměru, který do života a vnímání svého naprosto konkrétního a reálného Artura vepsala, se prožitek z četby, podobně jako třeba u románů Hermana Hesse, odehrává mnohem silněji ve čtenářově duši než v jeho vědomí.Román přeložila Alice Flemrová a román je v překladu díky její češtině stejně krásný jako je originál. Navíc knihu opatřila skvěle napsaným, zasvěcujícím a všeříkajícím doslovem.

Arturův ostrov, Argo 2022, přeložila Alice Flemrová,  ISBN: 978-80-257-3735-4